KOLIK STOJÍ SNY

KOLIK STOJÍ SNY

Můj ze všech nejdražší už je to deset let
   kdy jsem tě spatřil vyběhnout kvapem z metra
Ještě jsem netušil jak s tebou chutná svět
   věděl jsem však že nevrátím se zpět
Pak jsme šli na Petřín

                             a Praha právě kvetla

Plácal jsem nesmysly a sledoval tvé rysy
Byls celý v rozpacích

                             měl ze mne snad i strach
Pro mne jsi tenkrát už byl teď

                             – pryč byla všechna kdysi
Já ještě neznal čís byl

                             a možná zrovna čí jsi
Aniž jsi to však věděl

                             to vše já už drtil v prach

Nebyl jsi prost pošetilostí mládí
   nástrahám cest jsi stěží unikal
Já však už nebyl tím kdo bez rozmyslu svádí
Tys brzy poznal kdo duši drásal ti

                             a kdo ti ji hladí
A tak jsme propletli své sny

                             a s nimi šli stále dál

Já nejen chránil tě –

                             občas jsi kvůli mně i plakal
Vášně nám daly poznat své rozmanité tváře
Své zuby na nás cenil z pouště mých běsů šakal
Ty statečně jsi jej do propasti vlákal
Ubylo tenkrát mraků -

                             po našem nebi se rozlilo víc záře

Nemáš to se mnou ani teď můj milý snadné
Já s tebou vždy však také nebyl jenom v ráji
A přestože občas i nějaké to ostré slovo padne
Snad naše chuť být navždy spolu nikdy neuvadne
Vždyť my jsme ti

                             kdo cenu svých snů už znají…

V Praze, 23.6.2012