Prach

Dostávají se mi pod kůži

útržky slov, tak těžce tvých

pírkem hladíme rány z prohraných bitev

nikdy se nezahojí, já to vím

ale proč se alespoň nepokusit

usínat bok po boku, dlaň na dlani

propletená s tebou jako kmen

groteskně umírajícího stromu

Věřila jsem na zázraky

a někdy mám pocit, že věřím stále

jsou osudy krátké, sotva na jednu báseň

kismet, co právě pohasíná

proměním-li se v duhu

chci, abys byl mým nebem

a každý den mi psal vzkazy

skryl je mezi mraky

a rozfoukal...