jezero

vysychá jezero tvých přání
a jen větvě sklání
osamělý strom

Je plný vzpomínek
dávných slibů
a v jeho kořenech zastavil se čas


neúprosná součást děje co se neusměje
plyne
a slunci západ nepromine

ztraceny záhony modrých vln
na kterých pluly
větrem hnány
touhy
srdcem odmítány

možná když z popraskané země
obraz složíš
a slzou pramenitou
žít mu dáš
 
pak pochopím
proč se usmíváš