Skutečná láska

Nadechnu se, znova, možná raději ještě jednou,
nechám znít slova, která prochází lehce mlhou.
Srdce mi v hrudi buší a mozek neposlouchá.
A já se občas přistihnu, jak tiše doufám.

Věřím, že ty jsi ten pravý, když láska ve mně zní.
Mé myšlenky jen zdraví, že v bláznovství sním.
Však ty jsi jiný než oni,
jsi ten, který u mých dveří srdce zvoní.
A s láskou na dlani,
hřeješ mě úsměvem na tváři.
Ať si všichni říkají, že jsme ještě mladí.
Ve mně roste cit, který nezná zábrany.
Který je tu pořád, nejen o vánocích.