Ztráty bez nálezů

Už nedokážu

vykouřit celou cigaretu sama

chybíš mi abys mě poloviny té nikotonivé neřesti zbavil

Už nemůžu

vystoupit na zastávce odkud jsme chodili domů

bez toho aniž bych křídou na zem kreslila tvoje stopy

už zase mi dělá problém usínat

v mé malé posteli

když mi nikdo neřiká před spaním pohádky

už si nepouštím celé odpoledne hudbu

tak mizernou jak si vždycky tvrdil

protože není nikdo kdo by mi to hanil (a vybíral ještě horší)

Uvidíme se v září a já asi nebudu čekat,

ale přesto

mi chybíš