pro tebe 2

Jak moc je to nutné?
Aby verše byli smutné.
Žádná nutnost v tom není,
Ale pouhá myšlenka nic nezmění.
Je v tom žal, smutek, bolest,
Kdo ví jak pavučinou prolézt?
Tvůj obraz před očima mám,
Však sedím tu zase sám.
Zkouším psát ti básně,
Snad řeknou ti to jasně.
Co slyším, co cítím,
Jaký názor na to mám,
Pár verši ti to najevo dám.
Pozastav se u mě a naslouchej tiše,
Slyšíš je? To motýli poletují mi v břiše.
Při každé myšlence na tebe,
Smutek v těle mě zabolí a zazebe.
Že jiného teď objímáš, lásku svou s nim prožíváš,
Ale na mě přitom myslíváš.
Své srdce položil sem ti do dlaní před tvou tvář,
Ač na duši tě pohladí,
Nevím a stále čekám,co s ním uděláš.
Motýli slyším víc a víc,
A tlukot mého srdce??
Skoro nic….