Má milá

Tys vláha,
co zúrodňuje
rozpukanou zem.

Tys vítr,
co roztáčí
dávno mrtvý mlýn.

Tys plamen,
jež ozařuje
vyhaslý krb.

Tys ten boží dech,
co vnikl do hlíny
a stvořil člověka.

Já jsem ta vyprahlá půda.
Já jsem ten mlýn,
ten mlýn mimo provoz.
Ten krb, co už věky nehořel.

Já jsem to bláto,
co potřebuje Tvůj dech,
má milá,
aby mohlo býti člověkem.

Bez tebe se,
má milá,
promění bláto
v rozpukanou zem.