oči

Tvé oči jsou knihou, které nerozumím
snad cizím jazykem napsanou.
S pocitem smutku, beznaděje,
otáčím stranu za stranou.

Dusí mě ta neznámá slova,
když listuji v ní srdce mi krvácí.
Proč nutíš mě číst jí stále znova?
Z mé duše se láska vytrácí.

Zoufale bloudím mezi řádky,
snažím se najít cestu ven.
Však je mi jasné, že úniku není
jsem jako zloděj v knihovně uvězněn.

Tvé oči jsou knihou, které nerozumím
a jak skončí nechci znát.
Ty krásné oči z hvězdného prachu,
chci neustále milovat.