Nikdo z nás dvou nevěřil
Že znova budeme na startu
Vztah slepíme ze střípku
Jednou poděkujeme skřítkům
To pohání naše srdce
Že chtěli být spolu
I když jsem jim ublížil
Vím pořád to bude někde v tobě
Ten šrám prostě nezmizí
Budu se však snažit
Ať se tvé srdce zas vyhladí
Možná tomu neuvěříš
Pořád jsem na tebe myslel
A říkal si co asi děláš
Jestli ještě čekáš
Nebo si někoho hledáš
V těch měsících odloučení
Jsem si hodně věci uvědomil
Jen nedovedu vysvětli
Jak jsem to mohl dokázat
A takhle tě na čas pohřbít
Nemůžeme být bez sebe
Když jsme telepatii spojení
Proč vždycky příjdu k mobilu
Zrovna když tvá smska zazvoní
Naši lásce už nikdy neodzvoní
Když dali jsme ji oba dva šanci
Sice jíž druhou ale poslední
Máme stejné myšlenky
Zároveň řekneme slova
Která jsou úplně stejná
V magickém opojení
Obklopení ochranou aurou
Chodíme po světě spolu
Neboj již nesejdu z cesty dolu
Mám teď svůj poklad
Který chci chránit
Na životní pouti
Společně s ním zářit
A všechno zle přežít
V duchu tvou ruku držím
Pojď vstříc naším srdcím
taky nevím jak jsi to dokázal
a nikdy asi nenajdeme vysvětlení
hlavní však je že zas jdem dál
a že není to už jen pouhé snění
pořád to bude ve mě spát
ale člověk má spoustu šrámů s kterými žije
a mě stačí cítit
jak moc mě máš rád
sám víš jak úsměv tvůj
mě teď ozdobil
a nejlíp zahojí rány ten
kdo je způsobil
věřím ti
tak mě prosím už nezklam
ublížil bys tak i sám sobě
11.07.2013 21:09:28 | Jiná
to si taky myslím, že nenajdeme vysvětlení...ale co už. a neboj, už tě nezklamu. máš totiž pravdu že bych ublížil i sám sobě. jinak pěkný komentář, taková jakože 1/4 básnička:)
12.07.2013 07:09:24 | JohnyD.