Monika

Monika


Ač jsem ji už neviděl roky,
v hlavě mi to jméno zní
a její tvář před očima mám.
Tak napájím další emoční potoky,
co v mých snech pramení,
a ani se v nich nevyznám.

Čas tu nemá žádnou cenu,
neoslabuje moje city,
a srdce bolet nepřestává.
Jen dál tluče nekonečnou směnu
pro uměle živené kvítí,
jež jsem jasně uslyšel…

Jak mi opakuje stále dokola,
 jedny a tatáž slova:
„Tuto lásku jiná nezdolá,
ač to zkoušíš zas a znova.“