Neznalost neomlouvá

Neznalost prý nikdy neomlouvá
co ale s láskou, která je neznalá.

Bolestivé pohyby v kobercích
třeštivé myšlenky uprostřed prázdných lahví
vína rozlita po stropech
bez špetky soucitu a jemnosti pro detail.

Neznalost prý nikdy neomlouvá.

A tak z okna stal se střep
z očí jen studánky rudých slz
žíly vyběhlé na předloktí
a tenké stěny nedrží od sousedů milostné steny.

Co ale s láskou, která je neznalá.

Pod peřinou bývá někdy i tma
zima, choulostivé ticho a mlčení
květiny také vadnou, i když mají vláhu
tys oči zavřela, i když slunce září.

Neznalost prý nikdy neomlouvá
co ale s láskou, která je neznalá.

Bolest je za námi
na parapetu jen pár střepů
spáleniny od koberce se hojí
a tvé ruce, tělo i srdce už navždy studí.