V nádechu svítání
beránci ještě bosí
přivři svá víčka
a pohlédni do dlaní
jsem tak maličká
tak schovej se se mnou
do kapky rosy
schovej se se mnou
do blizny leknínu
čmeláku odhodlaný
nektarem tě ovinu
políbím na všechny strany
křídel statečných
rty máš od medu
a oči z kapradí
beze slov zbytečných
prsty tvé zavedu
ať struny naladí
srdce tvé dovedu
na správné rozcestí
tam kde dám ti dech
a ty mi zas tvou sílu
tam kde najdem v motýlech
to čisté štěstí
zakuklené
v růžovém pylu
tak schovej se se mnou
třeba do jeskyně
a buď se mnou stalagnát
nevinnou touhu nech
ve vzduchu trochu znát
schovej se se mnou
do květů moruše
a pomalu nech mě zrát
foukej mi do duše
jen tak se dotýkej
a hledej kde pramení
ten lásky vodopád
prosím
nechoď ani spát
a povídej mi
jak umíš milovat…
liter vážně už není to co býval, kdyby byl měla by jsi více tipů, super, st
27.07.2013 13:16:16 | whiolet
Nediv se, jsou prázdniny a v básni je až příliš banalit...
27.07.2013 13:19:49 | Michal Dunda
a proč chtít pořád jen nové a nové, banality jiného jsou důležitosti druhého.
27.07.2013 15:29:32 | CCGREE