Hrubián

Jak zapomenout-na dny v nichž jsem milovala
na otisky uvnitř duše
na cesty jimiž jsem běhávala
na rány z Amorovi kuše...?

Tisíce mostů jsem spálila
a tisíckrát sama lehla popelem
tisíckrát jsem něčí mysl mámila
a tisíckrát zvedala svých šatů lem...

Jak jen zapomenout na bolest jež protíná srdce
pokaždé když odchází ten kdož byl milován
poklekám jako vždy před nejmocnějšího soudce
a ptám se proč,proč láska je takový hrubián...?

Stokrát jsem napsala první stránku
stokrát zatvrdila vlastní nitro
stokrát si zahrála na skládanku
stokrát srazila v nejnižší patro...

A přesto bych chtěla zapomenout na bolest
jež celé mé já zase počala trýznit
ještě naposledy vymyslet tu malou lest
-jak přestat vzpomínat a po štěstí žíznit...!