POKORA
POKORA
Anotace: Když se rozum snažil přemoci dychtivost... ;-)
Sbírka: Retro ze šuplíku II.
POKORA
Zlomy kdesi ve mně
přicházejí tak náhle – chtěně i nečekaně
Kolik se jich dá vstřebat?
Já chtěl se občas nedat
a přitom spoléhal se na ně
Snad zní to temně
tak jako ozývá se země
když znásilněna botou okovanou
chce dát echo všem kdo slyší
třebas mlčenliví jsou a tiší
A pak je pustí skrytou tajnou branou
na půdu úrodnou pro nové sémě
Zlomy kdesi ve mně
hluboko ve mně i téměř na povrchu
Jak letokruhy už je nespočítám
Však taky nač – ať zůstanou si tam
kde nezpůsobí hodně vzruchu
když chovat se k nim budu jemně
Můj stav snad podobá se trémě
básníka co verše deklamuje svoje
a ví že jeho hlas zní falešněji
oč víc se kdesi vnitřní struny chvějí
a radši stál by v kupce hnoje
Zlomy kdesi ve mně
Uloženy ve vrstvách
tak jak se vrství Země
Co bylo skálou je teď prach
A prach bude jednou i ze mě
Z toho ale já nemám strach
Bojím se až rozhodneš se pevně
že sotva pak překročíš práh
způsobíš další zlom
ve mně
Praha, stále ještě leden 1991 (pro S.)
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk