Sobě otrokem v sobě

V něj má
víra zmírá
a na světě
nepomáhá nic

zbývá přání
tajné - mít
bez zklamání víc
utéct třeba na měsíc

tam z plných plic
všechno vykřičet
co běžně není vidět
obavou, jaké reakce
na sílu vzdušného paláce
mohou mít zamlčená slova
která mě zlá doba
donutila ústy
překousnout znova.

Vyhnout se tomu
kdysi jsem měla
ale já slepě chtěla
smyšlenou představu
která mě dohnala
do stavu
a já se zeptala
konečně!
sebe samotné:

"Je nutné
ničit se tak moc
že si už nedokážu
od problému nijak pomoct?"