...

Ikdyž jsem ho téměř neměl,
prahnu po něm víc než po vodě na poušti,
myslím dotek Tvůj, Tvojí dlaně,
pro něj půjdu blátem a zdolám i nepropustné houští,
na louce jelen, jelen bez laně,
jak otráven, co mu žilou pouští.
Chybíš mi tolik,
nyní upírem,
majíc v srdci z dřeva kolík.