Už nemusím se ptát

Už nemusím se ptát

kam chodí slunce spát

kam stulit se mám po nocích

protože slunce mé spát nechodí

a hladí mě po bocích

kdykoliv když se probudím…

 

Už nemusím se ptát

co nechá mi tma zdát

kam sny se večer rozlijí

snad nesejdou z té trasy

protože ty jsi ta poslední myšlenka

když tiše usínám

líbáš mě na šíji

a rozpouštíš mi vlasy…

 

Už nemusím se ptát

proč se lidé chtějí smát

proč mají hladko na duši

kde víčka si osuší

protože je to báječné

když cokoliv ti můžu říct

v očích pochopení číst

každý smutek dálka lapí

mám ráda když se směješ

tak pověz mi vždy co tě trápí…

 

Už nemusím se ptát

co znamená mít rád

proč milují verše básníci

protože tvé city jsou jak perly v moři

vzácné ale jasně zářící

protože z nich můj korál hoří

od svítání do setmění

od soumraku do kuropění

vezmi mou ruku do dlaní

dnes přináším ti psaní

o našem věčném souznění

hvězdy svítí pořád

 

víš

 

i když je teď zrovna

 

 

nevidíš

…