Scéna pro monodrama

Když slunce se schovalo pod stůl
pokoj jak scéna vybízí k dramatu
avšak scéna ta znamená jen půl
to jeden z nás dvou schází tu

Štít katedrály- paprsek z ulice
ruce své pobožně vzpínám k modlitbě
však žádný mnich či žádná světice
se jako ty netěší mé velké oblibě

Pak malá mříž v tmavém okně učiní
z pokoje vězení a ze mne vězně
ve kterém zhynu bídně jak jiní
za polibky tvé- polibky něžné

Přichází Tma věčná královna nocí
a zří jen mne v manželské posteli
a zří jen v duši můj samoty pocit-
ozvěna odnáší do dálek výstřely

Opona padá, diváci tleskají a ty se ukláníš
jsi tak mladá- zjistit co tajím, ty neumíš