Padající hvězda

Ať spadne mi hvězda do klína,
vždyť tak to vždycky začíná - malým zázrakem.
Ať sežehne mi ruce,
ať zapálí mi srdce,
ať v očích jiskra objeví se.

A možná zklamaná…
A možná rozesmátá
s rukama za zády
a s hlavou plnou zlata – po louce poběžím.

A pokud zakopnu, tak čekat budu, sama,
zda přijde někdo zrána, kdo mě zachrání…

A udělá jen to, co udělat se má,
za ruku mě chytí a vytáhne na měsíc…
do vlasů hvězdu dá a do klína oheň…
A hlava zvrácená…
Navždy ztracená…