Kousek ztracené lásky

V bolestech krouží nad propastí,
zahalená svou zmučenou tváří.
Bez odplaty, bez viny, snaží se zakrýt své vlastní díry,
zmáčené slzami, které způsobil ji strach a my.

Promarněné sny ji zdobí jizvy na rtech,
a v naší povaze ji chránit, ji ničíme víc než bychom chtěli.
Přesto se snažíme provést nepatrný steh.
Zachránit co zbylo, i když bychom ztratili to, co jsme měli.

Někdy ani to nestačí a v našich očích se minulost proplétá s neznámem.
Bez odpovědí a pozdravů se míjíme, jako cizí lidi.
Možná jsme to nezavinili, možná jen čas hodil první kámen,
roztříštil nás na cizí zraněné díly,
bez odpovědnosti nás mučil a dal nás dohromady se zlem.

Přesto nelituji, že jsem tě poznala.
V lásce s tebou padala.
I když jsem dopadla zraněná.
Láska se uzdraví a bude jednoho dne zářivá.