Hugo...

….nemusím říkat, že byl jsi můj přítel,

čím vším ses pro mě stal,

že nikdy na mě ses nezlobil

a vždycky mně přivítal…

vrtěním ocásku

a tím tvým psím úsměvem.

I když občas si zlobil,

měla jsem tě pořád stejně ráda

a tys to věděl,

když si u mě seděl

a trpělivě čekal, když bylo mi smutno.

Vždyť víš, jak mi chybíš,

a že mý slzy jsou slaný.

A chci křičet na celej svět,

že není to fér,

když musel si odejít

do vyšších sfér.

Ty můj psí kamaráde,

s dušičkou štěňěte,

byl si stejně, ten nejlepší

pes na světě.