Vyznání

Těžce se chodí potmě,

zasklený ve stopách deště

narážím na nerovníky  ,

tříštím se na prach plejád,

můj včerejší stín uvízl v tobě,

nadechnout se jitrem posté,

sčítat Tvé bílé obrubníky,

klást nohu před nohu a čekat.

 

První pád znamená první kroky,

v temnotách podalas bílou hůl,

světlo mi natrháš z měsíců Saturnu,

poskládáš peří na ramena,

promlouváš ke mně zpěvem řeky,

jsi krajinou mou a prostřený stůl,

pohlcen ve víně vinu svou vinu,

z očí ti kvete pavučina.

 

Jsem svlečeným svlačcem na břečťanu,

když projdeš rosa padá krokem

a cesta není trnitou růží ,

jsi jinovatkou na mých snech

a v hrdle v nedozrálém vínu

má slova zpečetěná korkem,

explodovat proudem touží

 a rozplynout se na tvých rtech

zašumět mi-lu-ji Tě