Promarněná láska

Nač jsou jí teď ty slzy slané,
Nač zármutek, nač ten bol?
Zpět ho nikdy nedostane,
Svět se točí kol a kol!

Je to jenom její vina,
že kapesník teď smáčí.
Láska byla promarněna
- to ke smutku stačí.

Proč šeptala mu slova lásky,
když chtěla je splnit?
Proč dělala si jenom špásky,
chtěla jej snad zranit?

Chtěla se snad přesvědčit,
že mít ho vždycky může?
Chtěla snad jen dosvědčit,
že krásná je jak růže?

Nebo jej snad milovala,
jak milovat jen mohla?
Proč však zle se zachovala,
do srdce jej bodla?

Snad neměla odvahu,
snad byl tu někdo jiný?
Snad měla jenom obavu,
že se v chlapci mýlí?

Proč jen výčitky jsou zpátky,
proč má na duši smutno?
Je bolest snad součástí lásky,
je utrpení nutno?

Je jak tělo bez duše,
i v noci o něm snívá.
On to vůbec netuše
a jinou dívku líbá.

Už ji nechce ani vidět,
je už konec lásky!
Vzpomínka ho bude bolet,
jsou však i jiné krásky!

Ona ve snech smutně žije,
své počínání proklíná,
mimo ni jdou všechny děje,
jen na něho vzpomíná.

Je jí líto, co se stalo,
zapomenout se snaží,
ale štěstíčka je málo,
zapomenout jde stěží.

Hledá snažně jinou lásku,
ale hledá marně,
proč své štěstí dala v sázku
a ocitla se na dně?