Smrtící nejistota

Když na to teď hanebně nechcípnu,
nevím, na co kdy jiného.
Jakmile se ale v mrákotách štípnu
je tu další krutý den.

Přeji si jeho lásku a světový mír
ať není to pouhým snem.
Však nesmyslu lidského vír
mnou mává stále v jednom místě.

Absurdní stejně jako nic v ničem,
kdos nečinně kope mi hrob.
Vlastním, potřísněným rýčem
od krve slz mých včerejších.

Já ale vím, že v srdci mě má
ač mlčky to hrobník tají.
Ať u mě je, pryč nebo doma
opíjím se nadějí naivní jistoty.