Sen

Na zelené louce
roste zlaté kvítí.
Na studené ruce,
slunce dívce svítí.

Leží na vonící trávě,
okolní svět nevnímá,
oči zavřené má právě
a ze sna se usmívá.

Zdá se jí snad o světě,
kde maj´ se všichni rádi,
kde slýchá slůvka „miluji tě“
a kde má kamarády?

Bydlí v krásném paláci,
kde na poduškách spává,
ve zlaté kleci kanárci,
s nimiž si denně hrává.

Na zahradě jabloně,
co mají květů plno
a za nimi na stromě,
voní zralé víno.

Pod zlatými stromy
jde ruku v ruce s princem,
květiny krásně voní,
vše zalité je sluncem.

Spolu se rádi prochází,
kéž nemá to nikdy konce!
takto jí nic neschází,
jen ona, on a slunce.

Tu úsměv ze rtů náhle mizí
a šťastný sen se ztrácí.
najednou je všechno cizí,
do reality se vrací.

Zde nejsou žádní princové,
žádní kamarádi.
I to slunce zlaté,
mraky schovávají.

Se snem zmizel i svět její,
kde krásný princ ji hladí.
V okamžiku vše pomíjí,
a oči pláčem pálí.

Je to jisté, v tomto světě,
žádné štěstí nepotká.
Její láska jinde kvete,
proto se jí nedočká…