Láska s vůní dřeva

Proplul´s kolem mě tiše jako opar schovaný v oblacích.

Nevěděla jsem, že jednou na tebe budu vzpomínat po nocích.

Tvoje pomněnkové oči a jemné rysy obličeje…

Byl si pro mě červenou kartou. U ženatého už žádná neuspěje.

Přišlo to pozvolna, kradmo, tak jak se láska umí plížit.

Voněl´s dřevem, vyzrálostí a já chtěla se sblížit.

Možná jsem to tak cítila jenom já,

ale nejspíš nebyla jsem ti lhostejná.

Doteky při spolupráci a rozhovory na jedné vlně.

Úsměvy, jiskření, všechno tak trochu hravě líné…

Pod povrchem, ale cítila jsem oboustranný žár.

Škoda, že jsi, truhláři, tehdy nebyl sám…