Rozmanité vůně lásky

Je to 2 roky, co jsem dala své srdce k ledu.
Zklamaná, obraná o iluze, přesvědčená, že milovat znova nedovedu
Ale tu a tam se znova začíná ozývat ten vnitřní hlas.
„Bojíš se lásky, ale milovat nezapomněla´s !“

 

Lásko…Mnoho podob máš.
A mnohdy se skrýváš za zoufalství.
Bolíš, a přesto někdy zníš jako ďábelský smích.

(jde z tebe strach!)

 

Láska s vůní dřeva…

 

Muž, pro nějž bych vlastní život dala.
Bylo téměř blízko k tomu, abych milovala.
Ale papíry s razítkem k němu měla jeho žena.
Má touha zůstala prázdná jako slova nevyřčená.

 

Láska s vůní rybáře…

 

Muž, který mě spálil vášní a touhou,

jaké může vyprahlý člověk schopen být.
Jeho záhadnou tajemnost
mě lákalo pochopit.
Taková tajná láska k mladšímu hochovi…
Že z toho byl jen flirt na pár nocí, se nikdo nedoví…
(proč si mi zmizel ze života, střelče?)

 

„Lásky“ s vůní divokých večírků… (po všech těch zklamáních)

 

Bylo jich spoustu stejně jako párty ve světlech diskoték.
Mohl být můj každý, co neutek.
Naštvaná na všechny chlapy, co podvádí své přítelkyně.
Zlobim stejně jako oni, až smutno mi je.

Nemůžu už nikomu věřit,

svět je jeden nevěrný bál.
Jedinou radost co z toho mám,

 že mě žádný z nich nedostal.

 

Láska s vůní pracovního poměru…

 

Muž opět zadaný a otec k tomu všemu.
Nejspíš hledá povyražení, zálusk na nevěru.
Lichotky, slova hezká, jeho ruce na mých zádech.
Přejetí prstů po páteři…. Pěkně nádech… !
Kam dál asi tak nechám tohle všechno zajít?
Budu tu hru hrát a taky leccos tajit? (zatím nevím)

 

Najít čistotu v tomhle světe se mi nedaří.
Mé vzpomínky a srdce patří beztak truhláři.
Jeho pomněnkové oči sice nejsou žhnoucí jako láva,
Ale tohohle člověka pro jeho osobnost měla bych určitě ráda.