Hrob pro dva

Již zavřelo se víko černé,

nad mojí bílou královnou,

v ní srdce – ať už zastavené,

má navždy sílu čarovnou.



A sestoupila tenká rakev,

jak světlo uvnitř mého nitra,

přes oči (ze slz slabozraké)

z nichž naděje - ach nevysvitla.



Tak chtěl jsem zemřít na tom místě.

Kdo snášel by mé trápení?

Hned - třeba žalem, hlavně jistě.

Čas stejně v prach nás promění.