Přasky těžkých bot

Přasky těžkých bot chrastí jako klíče domovníka.
Šlápoty v blátoví vznikají krokem. Stín, co neutíká.
Provazy deště sráží obláček vzduchu, z něhož slova neplynou.
Přasky těžkých bot, co opouští realitu pro lásku jedinou...

Hluboký les a mech, který nese ten stín jako vlny satelitu.
Tmavá postava, v černém bakelitu.
Kapka za kapkou stéká, těžko říct, která je sladká a nebo máčená solí.
Přasky těžkých bot...Rozedřená kůže, co bolí...

Strašidelné ruce stromů se natahují stejně jako jeho stín.
Přasky těžkých bot jdou cestou do hlubin...
Tůně, která nechá navždy jít svou cestou nekonečný čas.
Slíbila´s, že ho neoklameš. Vzpomínáš?