Není to loterie?

Může to být pravda?
Že se mi do hlavy vkrádá
myšlenka co ji fakt nemám ráda
a kterou srdce nikdy neovládá?

Vždy hrdě vztyčená
hlava nepříliš líčená
co na tváři vždy úsměv nosí
a nikdy si ho nenechá vzít
se najednou bojí životu postavit.

Tak proč bych měla cokoliv měnit
nechci-li znovu to zklamání zažít
naposled jsem zvládla jen stěží přežít
tak jak mám zase v lásku věřit?

Můžu si hodit třeba korunou
jestli mám souhlasit se změnou
která znenadání předemnou stojí
a moje srdce se jí strašlivě bojí.