Vítr a skály zvětralé,
sychravost podzimního podvečera.
Myšlenky a city prastaré,
co vrásky vmalují do čela.
Před oknem svět,život pulzuje,
za oknem prázdno... nic.
Blázen se z tretky raduje
a šeptá,že má víc.
Podvečeru v noc se přitíží,
prázdno v sobě hledám.
Naše činy vše přiblíží,
v nicotě sám sebe mám.
Bárka bludného Holanďana odplouvá,
Don Quiote,jediný pasažér, má splín.
Podzim čas a pravdu podsouvá,
hlupák jsem vím...vím...vím !
City k smíchu a pobavení,
ven dál a dál tryskají.
Myšlenek a rozumu krátké zastavení,
krkavce k hodům lákají.
Jak Quasimodo na cimbuří stát,
chrliče za přátele mít.
Dulcineu.....Esmeraldu....tebe znát
a v duši....osud bláznů snít.