Abeceda

ABECEDA

Ačkoliv vím, co stalo se, že jsme si nyní vzdáleni.
 Přesto v hlavě ležíš mi, jsi úděl můj a mé trápení.
Bdím po nocích, když vzpomenu, jak jednou usínal jsem ve Tvé blízkosti.
 Že chtěl se k Tobě přitulit, bylo jedinou mou starostí.
Co času strávím tím, když denně letmo prolítneš mi hlavou.
 Ač věkem rozdílní jsme, přesto pocit mám, že jsi tou pravou.
Čím jsi mě okouzlila? Co popletlo mi hlavu? Tak přemýšlím občas o sobě.
 Je to úsměv Tvůj? Oči? Smích? NE je to komplet v Tvé podobě.
Daleko, tak daleko zdá se mi, přesto jen pár kilometrů jsi mi vzdálená.
 Že jednou přijde čas a víc Tě nespatřím, to třesou se mi kolena.
Evropou bok po boku chtěl bych s Tebou procestovat země.
 Vím, že to nejspíš se již nestane, přesto však zůstaneš v mém srdci - ve mně.
Fantazii tu mi nikdo nevezme, tak mohu snít co mohlo být a není.
 Ano, vím jsem pesimista, proto nečekám, že se to změní.
Gumovou palicí přetáhnout mě po hlavě, neb' tvrdohlavě stále chci jít za svým cílem.
 Pokud nejsme si souzeni, tak tedy přání má zasypte jílem.
Hledět chtěl bych Ti do očí, tak zblízka jak díval jsem se dříve.
 V ten moment čas bych zastavil, jen pro ty krásné chvíle.
Chtěl bych Ti tolik říct, to vše nenahradí ani tisíce slov dlouhé básně.
 Kde slovy vyjádřit bych měl, když s Tebou jsem jak je mi krásně.
Ikdyž vím, že jsou to pouze ve verších slova.
 Co znamenáš pro mě, chtěl bych Ti každé ráno říkat znova.
Jak čas plyne dál, vzpomínky na mě brzy opustí Tvou hlavu.
 A budu rád, když možná vzpomeneš si a pozdravíš mě někde v davu.
Když usínáš, chtěl bych být součástí Tvého snění.
 Ty nejspíš hledíš už dopředu a pro mě místa v něm už není.
Láska, to slovo poznal jsem, když spolu trávili jsme chvíle.
 Ač jen párkrát jsme se viděli a já už dobře znal jsem svoje cíle.
Možná je to má poslední báseň Tobě a poté už nespatříš mé další verše laciné.
 Po mně přijde někdo lepší a třeba budeš se moc těšit na jiné.
Nejspíš přál bych si Tvým strážným andělem být.
 Každé noci v klidu usínat, že v pořádku jsi a stím pocitem snít.
Opravdu nikdy jsem nemyslel věci tak, jak někdy špatně to vyznělo.
 Ty pak mlčela jsi a psaní s Tebou mi tak strašně chybělo.
Přeju si, ať najdeš človíčka, pro nějž budeš nad pařbami, přáteli a koníčky vrcholem priority.
 Stejně tak, jako tím nejdůležitějším nade vše pro mě byla jsi Ty.
Quentin Tarantino kdyby měl zfilmovat mé pocity.
 Ten film by byl smutný a krásný zároveň, neb' hlavní rolí v něm jsi Ty.
Rád vidím, když je Ti fajn a máš úsměv na tváři.
 To i mně je hned veselo a celý den se tak rozzáří.
Řeka lásky nás však rozdělila a teď stojíme každý na opačném břehu.
 Už více nemohu Tě hýčkat a projevit tak svoji něhu.
Svět je malej a třeba v budoucnu se zas naše cesty spojí.
 A nebo již nikdy více, neb' jen já jsem ten blázen co o to stojí.
Štěstí, to nejvíc přeji si, aby jsi v životě měla.
 Ať vše se Ti vydaří, tak jak si vysníš a jak bys chtěla.
Tak pomalu blížím se ke konci, možná prozradil jsem víc než bych nyní měl.
 Aspoň tak víš, jak vždycky jsem Tě Ali chtěl.
Uplakaná NIKDY nebuď, nikdo není hoden jediné Tvé slzy.
 Že co stalo se mrzí Tě? To věř, že i mě to hodně mrzí.
Vím, že se nic nezmění po napsání této básně.
 Ale aspoň zjistíš, že není mi vše jedno, jak možná to vypadá, že je mi krásně.
Www tečka „vílacotěokouzlí“ by měla být Tvá webová stránka.
 Neboť zhmotněním krásy je Tvá pozemská schránka.
X jak ty dvě čáry, šálek a podšálek, já a Ty chvíli patřili jsme k sobě.
 Žes dala nám šanci a mohl jsem poznat Tě víc, tomu vděčím Tobě.
Ypsilon, symbol dvou čar které se spojují a pokračují spolu dál.
 To nejspíš zůstane u nás pohádkou, ve které Ty jsi princezna a já král.
Zas možná budu smutně koukat až půjdeš s někým kdo Tě má rád.
 Ač zrovna třeba nebude mi do smíchu tak věz, že uvnitř sebe Ti to budu přát.
Že najdeš pravou lásku, to věřím a ten čas jistě brzy nastane.
 Já i tato báseň tak jen minulostí zůstane...

(LSI, 28.9.2013)