Tři kritéria lásky...

I.

Milovaná, myslím na tě v práci,
uvažuji nad tím, že lásky jsme žáci.
A hned svou myšlenku vyvracím...
Milovat se neučíme,
s citem milovat se už zrodíme.
K srdci svému se obracím...

Láska, to je naše vlastní přirozenost,
však z myšlenek láska je od integrity oddálenost.
A láska z mysli zvrácená je...
Láska, ta má jíti ze srdce přímo,
kdo nechápe to, ten je mimo.
To srdce tichou píseň lásky v tlokotu si pěje...

Napadá mne, co zde tato civilizace plodí,
z lásky tolika rozvodů, mezi partnery je hodně zloby.
To kvůli lásce z myšlení...
Ty, má lásko, v srdci svém mne nosíš,
deštíkem pocitů na mne slůvka kropíš.
V srdci tvém to lásky bdění...

Opěvuji tvou nádhernou jsoucnost má paní,
jsi bytost andělská, co Bohu se se ctí klaní.
Překrásná to vlastnost...
Milovaná, já vskutku velmi vážím si tě,
v srdci nosím i ctím tě. Já miluji tě!
Ty jsi života mého vzácnost...

II.

Podruhé se v práci k veršům upínám,
své srdce vjemům o lásce otvírám.
To proces mi je neustálý...
Přemítám o té lásce z mysli,
vnímám, že miloval jsem také takto kdysi.
Ano, já byl v lásce neurvalý...

V otevřeném srdci slyším pravdu o své minulosti,
já sic miloval, ale prve tělo ze své zrůdnosti.
Nyní vidím i ten rozdíl...
Jestli si tedy lásko semnou vzpomínáš,
já miluji tě hlavně proto, jakou duši máš.
To Bůh do srdce mi vložil...

Sedíc u počítače vzbudil se k tobě ten cit,
nebál jsem se já a ani ty ten cit uchopit.
Líbí se mi ta vzpomínka...
Já miloval tvou duši a až poté spatřil prve tvé tělo,
z půvabu tvého vše v mém těle se láskou chvělo.
To nádherná mi je vzpomínka...

To láska duše a né z mysli,
jsem rád, že to není, jak to bylo kdysi.
Cítím, že oběvil jsem bohatství...
Vždyť tvou duši mám já velmi rád,
Bohu děkuji za tvou lásku i že smím tě milovat.
Už nejsem své mysli v otroctví...

III.

Potřetí se v práci tužky chopím,
nadechnu se, než papíru něco povím.
Mám tu tužku i papír tuze rád...
Láska z mysli, láska z duše. Copak láska duchovní?
Miluji Boha i anděly. I ta tužka milá s papírem to ví.
To život sám je Boha milovat...

Milovaná ženo, jako já i ty dobře v srdci víš,
že je nádherné, když Bohu s láskou a vděkem se pokloníš.
Dá říct se, že to moudrost...
Milovaná drahá ženo i to naše objímání,
je láskou Boha v nás nám darování.
Bůh je lásky nekonečná věčnost...

Když objímám s láskou kterýkoliv strom,
lásku k Bohu cítím a daruji mu ji v objímáni tom.
Stromy často s láskou objímám...
Také když píši tužkou na tento papír bílý,
lásku Bohu dávám i přijímám v této chvíli.
Ten pocit si radostně užívám...

V podstatě o lásce Boha i k Bohu psal bych tisíce knih,
ta rozmanitost spočítat se nedá, láska je v káždé z nich.
Netřeba jich psát tedy tisíce...
Tak co říci bych mohl k té lásce duchovní?
Cokoliv co chci, však slova nikomu nic nepoví!
Láska je totiž řeč bezeslov každého srdce...