U napajedla

Berto, lásko má,
když přijdu do výběhu
a ty zvedneš hlavu,
mé srdce plesá.

Jakože po noci je svítání,
ty na mé zavolání
ráda přijdeš pro pohlazení,
pak ještě očichání
a hyjé v život!

Ze skráně
ruka hřívu pohladí
pak plec poplácá.

Jen vlaj, hřívo mé kobylky,
do soumraku času dost.
Pak už jen prázdno po tobě zbude.
Snad nebylo jediné chvilky,
abychom si přestali rozumět.
Dva mladí divoši-
něco na tom bude.