Kameník

U hřbitovní zdi
Žil kameník
svou prací ženat
Od svítání do soumraku
Na hřbitově nelenil
Nebožtíkům jejich bydla spravoval

Do země tnul pro další
Do kamene jeho jméno ryl
Ač tělo a život kameníka
Duše umělcova

Tajně v noci snil
O ženě jak ze sna
Malá, ryšavá, krev to uherská
S pihami ve tváři, oči do zelena
Jak myška mrštná
Jak břitva ostrá

Ve snu ty kadeře hladil
Vlas jak slunce
Kůže jasná jak alabastr
Avšak za muže jej nechtěla

Co pro tebe, paní má
Co jen měl bych stvořit
Jsem jen prostý kameník,
Co do kamene tesá
A ty má múza

Udělej mi sochu, umělče
Tvá pak budu
Do kvádru pak tnul
Noc co noc
Kusy žuly padaly na zem
Jak dral se na světlo tvar
Prach halil to dílo

Noci ubíhaly
Krev a pot
Křivka za křivkou

Pyšný nos
Pevná ňadra, boky
Zářné vlasy
Jak na umělcově loži stála
Halila se do těla

Nespustil z ní oči
Když upřel na ni svůj zrak
Prach opadal
A stála tam ona
Ze žuly jak z masa a kostí
Bezduchému kameni duši dal
Když krev vypliv naposledy
Pod ladné křivky
kam prach usedal
nadechnout jej nenechal

Za hřbitovní zdí
Kde odpočívá kameník