Airbagy štěstí

Na polštářích

hrudníku chci spočinout.

Dřív, než stáří

nechá nás odpočinout.

Sklouznout po hedvábí

dívčího těla,

které sladce vábí,

jak v beznaději víra.

Ztroskotán na pohoří,

opitý bezmocí,

neřest se ctnosti dvoří,

mysl svépomocí svírá.

Splývat s červánky

v mozaiku odstínů.

Líbat na spánky,

střechy očních stínů,

orosit rty.

Líček vibrace

z propasti němých krás

zkouší vyvracet

dálky, co dělí nás

k šatům z myrty.

Marně skrývám

Achillovu patu.

Slzy smývám

prach z okvětních plátků.

Utrhnu květinu,

zkrátím jí život.

Pro jednu setinu

konám ničivost.

Kohout den oznámí

sedmkrát týdně.

Pravdivé poznání

dělá mi bídně.

Že nesnídáš mé ráno,

když je Ti odevzdáno!