Dvojhlas

V půlnoci či v poledne,
do překrytých ručiček,
kam oko nedohlédne,
chtěl bych vměstnat celý svět.

Pozvat Tě do svého ciferníku,
nahlas tikajícího budíku.
Vyzvonit do okolí
spolu můžem cokoliv.

Roztančit klapky klavíru,
dvojhlasně zpívat song.
Jsme sobě středem vesmíru
za doprovodu bong,

když prší něha na parapet.


V obilí usínat
s větrným šelestem.
K sobě se upínat
navzdory bolestem.

Ovace listoví,
zář vlčích máků.
Matrace z větvoví
pod hnízdem ptáků.

Soumrak nás halí,
ač nejsme malí
chytnem se za ruce
věrnosti záruce.