Krásná kocovina

První ranní pohled,
trošku oteklá duše,
státem přidělený dohled,
Reb Bull co nepomůže.

Diváš se jako ze sna,
klepe se Ti brada,
kocovina je mrcha hnusná
v jejím náručí jen zrada.

Jak kdyby Ti někdo pustil žilou,
vrávoravě postáváš,
však stále myslíš na svou milou,
jíž po kapkách si dopřáváš.

I tak sledují Tě zraky,
co moc by tě chtěly,
dívek zástupů jen mraky,
co nic takového neviděly.

Košile, co hned jim učaruje,
rozepnutá na dva knoflíčky,
každou dívku začaruješ,
že mráz cítí za víčky.

K tomu přiléhavé božské kalhoty,
s opaskem, co říká „chci tě“,
dívky nebojí se nahoty,
vezmi si mě, dělej, miluji Tě.

Vlasy jak nebeské zjevení,
úsměv svůdně zrádný,
jsi z pekla božské mámení,
jsi krásný, mimořádný.

Pohled ostrý jako čepel nože,
kde mísí se sex a násilí,
oheň na spalující lože,
co chtivostí jste zaseli.

Dneska nejsi ve formě,
stejně v jedné větě,
sbalíš kočku nádhernou,
jsi nejkrásnější na světě.

Dívám se teď na Tebe
a nevěřím svým očím snění,
Ty ač nejsi ve formě,
tak krásnějšího není.