Slovo od slova

Slovo od slova

se chystá zaútočit,

naše osnova

napsaná je jen pro dvě oči!

Moje touha v tebe vlaje,

přistižena při studu,

balancuje nad okrajem

propasti osudu

a ta stát bude a vždy stojí

v půli srdce zaryta

a hloubí se bolestí mojí

avšak nikdy dosyta.

Moje touha v tebe se krátí

jak dva zlomky v rovnici

a jestli se někdy vrátí

tak nejspíš jen v ložnici.

Moje touha v tebe svírá konce,

ve kterých ti prominu,

že ty a tvá arogance

teď tvoříte mou rodinu.

A bolestí jsou chvíle v rodinném kruhu,

kde slzy se snáší moji vinou,

kde bolesti raději dělal bych sluhu,

jen abych nemusel kráčeti s jinou.

Moje touha v tebe mi velí,

v tvých stopách klouzat, sic si má modla

a trpce prožívat život včelí,

co do tvého srdce své žihadlo bodla.

Moje touha v tebe

drží již vyhaslou svíci,

co nocí vyhaslé nebe

převzala po měsíci.

Moje touha v tebe

kde ruby vítězí s líci,

těmi jenž bývaly chlebem

a teď ztrácejí se po krajíci.

Moje touha v tebe by nezahynula

věčnou smrtí pak možná jen

a je-li počet otázek nula,

nemůže být zánik odvrácen.

Moje touha v tebe světlou šanci mému srdci ukáže,

jako zamáváš-li rudou stuhou proti býku,

avšak jeho tupé rohy a zbytek kuráže

nesmažou ty stopy vykřičníku.

A tak moje touha v tebe odkryla mi

způsob budoucího žití,

to že láska počítaná vteřinami

před bolestí vytváří krytí!