Něco víc...

Z mlhy jsi se vynořila,
stále temná a zahalená.
Půvabná a roztomilá,
a přeci stále zamlžená.

Ve chvíli se všechno mění,
obraz ostrý, barvou malovaný.
Už to není sen ale krásné bdění,
a ten krásný pohled mě je věnovaný.

Temná v očích v hnědou přechází,
jiskra v oku jak jasná hvězda září.
Strnulost z tváře rychle se vytrácí,
Teď už tvou krásu nic nezmaří.

Stále stojíš a nic neříkáš,
já ti přesto rozumím.
I když lásku moji odpíráš,
a myslíš si že to nezměním.

Nejsi pro mě pouhou dívkou,
ozdobou mé maličkosti.
Jsi anděl s velkou zásluhou,
zbavující mě závislosti.

Bez Tebe jsem poloviční,
jako štít bez meče.
Je to trochu netradiční,
když voda řekou neteče.

Vím o tom Tvém velkém strachu,
o Tvém těžkém věčném boji.
Rád zbavil bych Tě části toho tlaku,
a byl podporou v každém souboji.

V srdci věřím, v hlavě doufám,
že mou vřelou lásku opětuješ.
Snad ti stále do myšlenek vplouvám,
ty do mých se denně vryješ.

Ponoř se do nitra Svého srdce,
uchop všechno co tam čeká.
Otevři ústa, zhluboka nadechni se,
a zakřič to do celého světa.

Děkuji