Upřímně

Vzpomínka včerejší noci
kreslí ti uhlem
šmouhy po tváři
i já mám ten samý pocit
v srdci ztuhlém
že něco je špatně
něco se nedaří.

Pověz mi vrbo
nad řekou osudu
budu se ptát
až nebudu
ji mít rád
proč musel jsem
to udělat?

Láska je dar
i prokletí
snad až budu stár
tak od dětí
naučím se
milovat
a nemuset se bát
o svůj život
ale bát se
o ten tvůj.