Omluvenka

Mám drzého tátu
s absencí taktu.
Prý jsem vzhledem celý on:
vlasů máme milión,
oba máme modré oči
a světle hnědé obočí.
Prý chce, ať jsem po mamince,
jenže tak mi padla mince.
Jeho tvář znám pouze ze snu,
"možno som podobú presnú".
Měla jsem tři bradavice
na tváři, na rukou více.
Neznám však podobu mámy,
už nás dělí čtyři trámy.
Taky mám rodiče skvělé,
co nám dali srdce celé.
Tak to prostě někdy chodí,
jeden vychovává, druhý rodí,
tedy jsem hned dvěmi plody,
uzdravuji všechny rody.
Až zaplatím oba dluhy,
stanu se paprskem duhy.
Rytíř žádá o ostruhy!