STÍNY
STÍNY
Anotace: Jsem utkán ze stínů, jež mě znepokojují i chrání…
Sbírka: TICHÁ POŠTA
STÍNY
Stíny mezi námi
drsné
i hebké na omak
průsvitně vlající
jak horký vzduch
nad kameny
Stíny
jež vstřebali jsme
a ony pohltily nás
Přišly k nám z tvých zahrad luk
i polí
také z mých hor
a temných lesů
z tajemných fresek
tebou odhalených
z mnou na prach rozbitých
a znovu slepovaných vět
Stíny
jež dělí nás
i vábí záhadami
po nichž se neptáme
jako se netážeme
na čas své budoucí smrti
Proč pídit se po něčem
co najde si nás samo
Stíny někde v tobě
Hladím je
když spíš
ty mé
se s nimi ve snu snoubí
Se mnou pak zůstavají
když si je s sebou odnášíš
Stínů neubyde
prostoupí-li nás oba
Vsáknou se do slov
bez jazyka
Do kódů
jež neseme si
z hlubin paměti
ze stínů
vyhaslých hvězd
jež žádný plamen
nikdy nestráví
Praha, 8.11.2013
http://www.youtube.com/watch?v=EvxS_bJ0yOU
Komentáře (34)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
uch.. grafická úprava mě hodně ruší při čtení a hůře pak vstřebávám své dojmy.. ale respektuji záměry autora, ať již jsou jakékoli :) nicméně mě to donutilo číst třikrát za sebou a procítit.. líbí se mi hloubka některých myšlenek a jinde zas krásně vykreslené vzletné obrazy.. úplně nejvíc se mi líbí "Stíny někde v tobě/Hladím je/když spíš/ty mé/se s nimi ve snu snoubí".. :-)
15.11.2014 19:18:10 | Amelie M.
Díky za milou reakci - ta grafická úprava je moje achilova pata. Tady jsem to koukám opravdu trochu přepískl :-/ Ale po několikerém upozornění od kolegů literáků jsem se už poslední dobou myslím docela umravnil... :-D
15.11.2014 21:10:13 | Amonasr
ale co, svět je už tak dost zachvácen epidemií upjatosti.. jen ať nám létají myšlenky i řádky.. kdo chce, ten se prokouše, tak, jako já :))
15.11.2014 21:12:32 | Amelie M.
Díky za vstřícnost - ale i já chci být vstřícný, to už není upjatost, tu jsem tady postupně ztratil ;-)
15.11.2014 21:19:10 | Amonasr
je pravdou, že není od věci, zamyslet se nad produktivní kritikou a umět ji přijmout.. nad tím smekám.. (i když, kdo řekl, že sakra třeba zrovna já produktivně kritizuji?!) :) ale jsem pro, NIKDY nepopírat sám sebe, kvůli druhým..
15.11.2014 21:22:31 | Amelie M.
To si naprosto rozumíme - vycházím vstříc jen tehdy, když se s tím vnitřně ztotožním, jinak ne :-) Ovšem dlouho jsem se tomu musel učit, býval jsem i vstřícnější a očekával jsem totéž od druhých - dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že tak to sice občas funguje, nikoliv však většinou... ;-) O to víc se mi ale líbí, když to někdy zafunguje :-)
15.11.2014 21:27:01 | Amonasr
ano!! mívala jsem úplně stejné pocity, než jsem se vybodla na celej svět i lidi v něm.. (aspoň na oko) :)) ty úžasný si nechávám v zásobě.. ještě, že je mám :)
15.11.2014 21:29:00 | Amelie M.
Jsem tu u tebe poprvé a už zůstávám.Po tvářích my tečou slzy jak hrachy a s pokorou se klaním před Tvým uměním předat v básních poselství pocitů a nálad.A tahle je opravdu trefou do černého.Díky moc
18.05.2014 15:51:06 | Mates.21
Na tak vstřícný komentář se mi těžko odpovídá - snad jen to, že po jeho přečtení se mi bude psát s ještě větší chutí :-) Moc děkuju, vážím si Tvých slov, se vší pokorou...
18.05.2014 16:10:19 | Amonasr
ahoj, dostala jsem dnes chuť nakouknout a ťukla jsem na Tebe. Mrazilo mě, je to tak lehké a tak hluboké, krásné, děkuji
24.04.2014 08:06:16 | Radhuza
No? Právě se mi zase zamotala hlava. A nebyl u toho ani Villon, ani Shakespeare. Jak to děláš? Díky za závratě. Mám je ráda. :o)
26.11.2013 17:23:59 | Tichá meluzína
Díky za tak povzbudivé přijetí - to má člověk hnedle chuť zase příště něco napsat... :-)
26.11.2013 18:27:18 | Amonasr
Paráda Pane!To se četlo samo...samozřejmě za ST:)
12.11.2013 15:03:22 | střelkyně1
Ó děkuji, mám velkou radost, že Tě oslovila. Když jsem tuhle napsal, tak se ve mně až do rána rozhostilo něco jako nekonečný niterný klid a smíření s všehomírem. To se mi stalo po napsání básně vůbec poprvé, většinou bývám spíš rozrušený, neklidný. Takovéto přijetí pak má pro mě obzvláštní půvab :-)
12.11.2013 16:27:35 | Amonasr
Náhodou mi ta forma nevadí, i když ve mně navozuje, že stíny dělají v člověku rozdělení, a tím pádem k tomu taková "natrhaná" celkem sedí.
...to že si dáš práci a vybereš hudbu, která dá čtenáři tu přidá to správně rozpoložení pro text, je u Tebe už klasika,jen výjimečně se stane, že mi to nesedne.
...tedy pěkné a zanechávám podpis;-)
10.11.2013 06:16:15 | Robin Marnolli
Díky Robine, že si vždy dáš práci i s vysvětlením svého názoru, cením si toho. :-) Ty stíny, tak jak jsem je tu pojal, nejen rozdělují, ale i spojují. Dalo by se to i zobecnit – víc obohacuje jinakost, než stejnost, pokud je jí člověk otevřený a má rád nejen sebe, ale i druhé. Jen sobci jsou zahleděni pouze do sebe a proto je všechno od nich samých nějak odlišné irituje. Občas i tady na Literu – naštěstí zde jsou to na rozdíl od běžného života spíš vzácné, byť hlasité, výjimky. No vidíš, a rozpovídal jsem se díky Tobě taky ;-))
10.11.2013 09:13:50 | Amonasr
Ta rozbitá úprava mě mate, ale má to duši.
09.11.2013 12:16:58 | CoT
S tou duší je to pro mě mnohem podstatnější, té poznámky si od Tebe opravdu považuji, děkuji. :-)
Pokud jde o úpravu, nemá žádný zvláštní účel, snad jsem to jen nechtěl mít kvůli "stínům" příliš graficky zhutnělé. Ale z kreslení jsem kdysi nemíval sníženou známku jen kvůli tomu, aby mi nekazili grafickou úpravu vysvědčení, tak asi máš pravdu :-D Kdyby mi to někdo chtěl nezištně vylepšit, neurazím se ;-)
09.11.2013 12:37:14 | Amonasr
Perfektní hudba, tohle Nocturno mám hrozně ráda.
09.11.2013 11:43:45 | iluzionistka
:-) Chtěl jsem k tomu najít nejdřív něco od Schuberta, jehož maminka se u nás narodila (taky jeden ze stínů), ale nic tak laskavě melancholického jako toto Chopinovo Nocturno jsem neobjevil. Ale do současného Polska je to z mého rodiště koneckonců taky coby kamenem dohodil.. ;-)
09.11.2013 12:26:10 | Amonasr