Jarda a Viktorka

Jsi jak malý Jarda.
Nevíš co chceš.
Oblíbíš si hračku
a pak ji hodíš za hlavu.

A tak jsem se pomátla
z tvé infantilní lásky
já histerka Viktorka
od splavu.

V měsíčním světle
k obloze letím,
do trní padám v zápětí.
Duši mám celou potrhanou,
slzy v peřejích utápím.

Jak ven z této kazajky?
Jak ven z této klece?

Když doléhá můj teskný žal
na tvé bezpečné pískoviště,
ucpeš si uši
a otočíš se zády k řece.