Kdo jsi?

Jsi naděj v pocitu beznaděje,
příjdeš-li, můj hlas se chvěje...
Si mys v bouři, zářivé zlato
a já stále tápám, zda vážně stojíš za to...

Protože jsi i krutost, jež přetvá léta
a bolíš mě jak bolesti tohoto světa...
Zraňuješ i chladíš
a příjde den kdy mě nepohladíš...

A já jak hlupák, smutný klaun,
ti na špalek svou hlavu dám...
Vlastně né hlavu - ty zabíjíš srdce,
mou bolest i lásku pevně držíš v ruce...