Zlomená

stýská se mi po tobě, chybí mi tvůj smích

lehký dotek, naděje, náhle je vše pryč

a duše zase zrazená. Proč? Jen ty sám víš

Dýka v zádech vražená a krev má zase týct

nechvíli, jen na malou moct utéct někam pryč

uzamknout se myšlenkám ve vzpomínkách žit.

Ne, už není naděje, nezbyl ani strach

jen samota, v níž ticho je, v níž by nežil ďas.

Vše je pryč, tak najednou a vlastně nevím proč,

Proč srdce samo od sebe mi řeklo, věř a skoč

Teď na kousíčky rozbité, co srostlo sotva zas

se pomalu s mým souhlasem, tiše mění v prach