Dobré ráno

Dobré ráno, raníčko,
dobré ráno hvězdičko.

Už od večera na Tebe myslím,
jak obličejem a úsměvem svým krásným,
probudila's moji touhu milovat, ano.

To tak nějak samo,
když sis točila své vlasy na prstík,
či odhalila svou přitažlivou klíční kost,
ach zlato, Ty jsi skvost.

Vybudoval bych pro nás most, přes řeky a tak,
vedoucí do našeho světa, pro nás dva,
jak z toho nejlepšího sna,
jen já a ty u řeky v parku,
já a ty,
když děláme toastů k večeři další várku.

Já a my v Praze, ach beruško,
jak cením si Tě draze a v té největší snaze,
aby Ti se mnou bylo blaze,
čekám na den dvacátý třetí,
ach bože, prosím, ať už ji to letí!

Těším se až Tě obejmu a uslyším Tvůj smích,
až sundám ti rukavice,
a rukou pohladím Tě po dlaních,
až zas políbím Tvé rty a uslyším Tvůj hlas,
andílku věz, že s Tebou mi bude snáz.

A proto jen říkám času, aby letěl!