Propastná zeď

Já jsem tady
ty jsi tam
každý v cele
trpí sám

ty jsi v nebi
mně zbyla Zem
srdce puklé ohořelé
zoufalství prosby sten

tady světlo
tvá věčná tma
k Zemi Slunce jasně září
v temnotě se červy páří

snažím dotknout se nebe
na cestách marně čekám tebe
ztratil ses mi v temnotách
překročil jsi smrti práh

jsi tu se mnou v mém srdci stále
ač dělí nás krůček jen slůvko malé
je to propast bezbřehá
mysl beznaději podléhá

utápím se v hořkém žalu
to já dovlekla tě k operačnímu sálu
tam byl tvůj osud zpečetěn
mezi smutkem bílých stěn

ta bolest ta bolest
proč mé srdce mučí
to ticho to ticho
v hlavě prázdno hučí
ozývá se deště šum
mezi námi vakuum

jsi téměř na dosah a přec tě nikdy nedosáhnu
po dotyku toužím duší prahnu
bojím se že tvůj obraz do špíny stáhnu

špíny hořkých vzpomínek
co nesmyl krve pramínek
ani potok moře slz
bolest proklála srdce skrz

ať jsi mrtví či žiješ v jiném světě
já nevidím v tom rozdílu
naši lásku shrnul básník v jedné větě
směšný život motýlů

i ubohý život jepičí
naši lásku překřičí

naše světy dělí neprostupná zeď
tvrdosti diamantu ohebná jak měď

tak zřím tě pouze v letmém snění
a zmírám touhou doteku
vím že náš osud už nic nepromění
a je mi z toho do breku

já jsem tady
ty jsi tam
každý v tichu
stojí sám

sám a sama
každý sám ve svém světě
ty nechceš ji když ona chce tě

opět slzy bolest brousí
těžká samota mě mlčky rdousí
až zhasí plamen radosti
navždy zapomenu na štěstí

samota s bolestí věrní mi to druzi
budou stále připomínat proč mě život mrzí

jednu bránu smrtka hlídá
druhou amor střeží
za láskou se nedostanu
mrtvých dovolám se stěží

mezi námi zeď
propastného vzduchoprázdna
skáču právě teď
přijímám roli šťastného blázna