V heřmánku

Provoněná z heřmánku
v bdělosti i ve spánku
oči z hnědých korálků
od mé lásky klíč.

Ivan má svou Nastěnku
princ pak svojí Popelku
louka modrou pomněnku
jen Ty jsi v dáli pryč.

Jak moc chtěl bych milovat
však lásku musím ukrývat
do nebe se nedívat
a hledat ušlý klid.

Emoce jsou strašná věc
co vynáší Tě do nebes
pak Tě spoutaj´ daj´ Ti klec
nemohu v tom žít.

Dej mi ještě naději
než naše těla zetlejí
v tichosti a potají
býti ještě mou.

Všechno půjde snadněji
čas nám ztráty zacelí
světlo v nás se rozdělí
v pohlcení tmou.