Praha

Záře hvězd protínala okna paneláku
Všechno zdálo se tak jasné
Když vystupovala jsem z jedoucího vlaku
A kupé zůstalo tam po mě prázdné.
Jak světlo v nejtemnější noci
Stála jsi na perónu snů
Ty měla jsi mě dávno ve své moci
Než přišla jsem na význam svojich dnů.

Nebudu si nalhávat, že Tě blízko sebe mám
Moje srdce ztrácí tep,
S tím už nic neudělám.
Musím ale vstát a jít
Zkusit to někde s jinou
Sílu touhy zastavit
Snažit se zapomenout

Zalepím šrámy z prohraných válek
Nadechnu vůni lákavých dálek
Do New York city a bůhví kam ještě
Na jizvy stečou mi kapičky deště.
Ať je to doma a nebo v zámoří
Jiskřičky citů požáry založí
Pak už jen shoří, na popel budou plát
Už bude pozdě SOS zavolat